Rock Machine Blizz CRB 50-27+ / Ber nebo nech být

Na endurových závodech jich sice příliš mnoho nepotkáte, u obyčejných bikerů se však těší stále vzrůstající oblibě. Lopotit se v prachu erzet, to není jejich šálek čaje. Daleko bližší jsou jim přírodní stezky a pěšiny. Přesně takové, jaké máte na kopci za domem a na které si vyšlápnete třeba ve středu po práci. Trailové hardtaily si pro svou jednoduchost, spolehlivost a jakousi syrovou opravdovost získaly srdce nejednoho z nás. A dnes tu máme další z nich.

Rock Machine Blizz CRB 50-27+ je mezi trailovými hardtaily tak trochu zjevením. Pozornost budí nejen karbonový rám, který v této kategorii příliš často nevidí, ale velice zajímavé jsou také okolnosti jeho vzniku. Oficiální verze hovoří o tom, kterak vývojáři vzali karbonový rám z běžného maratonského kola, na kterém hltá kilometry třeba enduro střelec a bikový všeuměl Jirka Fikejz, opatřili jej mohutnější vidlicí s vyšším zdvihem, odolnějším osazením a rychlé devětadvacítky vyměnili za sedmadvacítky se znaménkem plus. Hotovo, dvacet!

Podle neoficiální verze se v jednom skladu ocitla již zmíněná maratonská devětadvacítka, ano přesně ta, na které hltá kilometry třeba enduro střelec a bikový všeuměl Jiří Fikejz, a hned vedle běžný trailový hardtail s hliníkovým rámem. Poté již stačilo pustit náladovou hudbu, nachystat vychlazený sekt a místo chladné zářivky zapálit několik vonných svíček. O zbytku vás snad nemusíme poučovat. Včeličky, motýlci, vrána nebo čáp, no vždyť to sami znáte.

Běž se svou vlastní cestou

Ať tak či onak, výsledkem je nadmíru zajímavý trailový hardtail, který v nabídce kopřivnické značky a vlastně i mezi všemi svými konkurenty působí jako černá ovce ve stádu těch bílých. Jelikož se pohybujeme na velmi malém trhu, zlí jazykové by na to konto jistě poznamenali, že je až možná příliš úzce zaměřený. Spolehlivě zaujme deset z deseti zájemců o trailový hardtail, ale kolik z nich si jej nakonec postaví do garáže?

Trailový hardtail je častou volbou jezdců, kteří hledají co nejvíce zábavy za co nejméně peněz. Takoví zájemci obvykle sahají po hliníkových modelech a trailbike s karbonovým rámem, zvláště pak s cenovkou bezmála třiapadesát tisíc korun, je pro ně zbytečným luxusem. Druhou kategorií, kterou kola s pevným rámem lákají, jsou fajnšmekři, kteří do puntíku přesně vědí, jaké kolo chtějí a co by takové kolo mělo umět. V takovém případě padá volba na ocelové či titanové kousky od výrobců, o kterých většina z nás nikdy neslyšela a dost možná ani nikdy neuslyší.

Blizz si jde svou vlastní cestou, neohlíží se nalevo ani napravo. Právě tohle kolo, právě v téhle výbavě. Buď ho chcete, anebo nechcete. Osobně neumím ani náznakem odhadnout, jestli takových lidí může být sto nebo deset, nebo jestli jsem úplně sám, kdo by si tohohle karbonového pevňáka v garáži dokázal představit. I když teď možná nechápavě vrtíte hlavou, krátká testovací vyjížďka by řadu z vás jistě dokázala přesvědčit, že tohle kolo zkrátka musíte mít.

Tentýž rám dvakrát jinak

Zanechme ale spekulací, komu se tohle kolo může a nemůže líbit, a pojďme se společně podívat na to, proč se líbí třeba právě mně. Přestože opravdu univerzální kolo dodnes nikdo nevymyslel, karbonový Blizz se snaží být tak všestranný, jak jen je to vůbec možné. Protáhne vás po vašich oblíbených stezkách a trailech, zvládne vyjížďku na delší vzdálenosti, a pokud mu jen trochu pomůžete, může vás podržet dokonce i na mnohých maratonech. Vše přitom začíná u rámu, který je, jak jsme si již mnohokrát připomněli, zcela shodný s tím, který najdeme na maratonských kolech téže řady. Rám se ukázal jako natolik tuhý a odolný, že se bez problémů vypořádá i s náročnějším terénem, a jako naprosto vyhovující se ukázal také jeho tvar s ostře se svažující horní rámovou trubkou pro co možná nejlepší ovladatelnost.

Rám je vyroben z nesměrových karbonových vláken s vysokou tuhostí a v jeho výbavě nechybí snad žádný z moderních konstrukčních prvků. Kónická hlavová partie, vnitřní vedení bovdenů, zadní pevná osa typu boost, třmen zadní brzdy umístěný uvnitř zadního trojúhelníku, úchyty určené k montáži vodítka či napínáku řetězu, to vše považujte za naprostou samozřejmost. Skvělé ovladatelnosti nahrává pro značku typické tvarování rámu s výrazně sníženou horní rámovou trubkou, která poskytuje více než dostatek prostoru pro manévrování a krom toho se výraznou měrou podílí na navýšení celkové torzní tuhosti. V tomto ohledu byla zvýšená pozornost věnována také spoji předního trojúhelníku s řetězovými vzpěrami zadní stavby, tedy oblasti, která je naprosto klíčová pro efektivní přenos jezdcových sil na zadní kolo. Když hovoříme o tuhosti, opomenout nesmíme ani výrazně prodloužené sedlové vzpěry, které elegantně navazují přímo na horní rámovou trubku a vytváří mimořádně pevný spoj schopný odolat i tomu nejvyššímu zatížení.

Méně je zase jednou více

Ačkoliv rámový základ zůstává stále stejný, geometrie kola se přece jen trochu mění. Vzhledem k použití vidlice s o deset milimetrů vyšším, tedy stotřicetimilimetrovým zdvihem došlo k rozvolnění hlavového úhlu z devětašedesáti na osmašedesát stupňů. Sázka na vidlici s vyšším  zdvihem přinesla také mírné prodloužení celkového rozvoru. Volba rozměru zapletených kol pak mimo jiné vedla k nepatrnému snížení polohy středové osy. Všechny tyto změny přispívají k dodatečnému navýšení jízdní stability ve vyšších rychlostech a spolu s velmi krátkou zadní stavbou přibližují tento původem maratonský stroj představě o moderním trailovém hardtailu. Ačkoliv bychom si dokázali představit ještě delší horní rámovou trubku nebo ještě uvolněnější hlavový úhel, nezapomínejme, že v tomto případě šlo především o všestrannost. Zdaleka ne každý totiž prahne po superstabilním tanku, na kterém by mohl zdolávat ty nejtěžší traily, a upřímně řečeno, téměř nikdo takové traily netouží vzývat právě na hardtailu.

Ať už tato geometrie, která může působit tak trochu jako ze staré školy, vznikla jakkoliv, musím popravdě přiznat, že jsem jí s každou další vyjížďkou přicházel na chuť víc a víc. Blizz si díky ní uchovává až obdivuhodnou mrštnost, kterou oceníte nejen na běžných lesních cestách, ale především na "opravdových" trailech. Na těch, které máte přímo za domem a na kterých jezdíte suverénně nejčastěji. Ať už to jsou ty hladké a svižné, nebo ty technické, po kterých se místy ploužíte sotva krokem. Krom chování kola na přejezdech a ve výjezdech mě nejvíce zaujalo právě to, jak suverénně zvládá technicky náročné, místy až trialové pasáže. Nejrůznější skalky a kamenné chodníčky si zásluhou bleskurychlého řízení a jen velmi krátké zadní stavby začnete opravdu užívat. Na limit kolo dostanete až v rychlých a rozbitých sjezdech, kde se vám již nedostává tolik potřebné stability, natožpak komfortu. Navzdory mohutným plášťům se znaménkem plus, navzdory vidlici s masivními vnitřními kluzáky a o deset milimetrů zvýšeným zdvihem, pokud v takovém terénu přestřelíte, Blizz vás důrazným klepnutím přes prsty donutí ke zpomalení. Pochopí všichni, někdo dříve, jiný později.

Geny nezapřeš

Tím, co se mi na tomhle stroji nejvíce líbí, je trochu paradoxně právě karbonový rám. Jeho takřka maratonský původ mu propůjčuje vlastnosti, které se v kategorii pevných trailbiků příliš nenosí. Blizz díky tomu působí poměrně exoticky, a to jak za výlohou obchodu, tak i v reálném provozu. Na to, jak nízkou hmotností se může pochlubit, působí rám téměř nerozbitně a tuhost z něj sálá na desítky, možná stovky metrů. Jakmile se opřete do pedálů, cítíte, jak veškerá vámi vyvinutá energie proudí přímo na zadní kolo. Vnímáte, jak se karbonovými vlákny šíří napětí, dokud se zadní plášť konečně nezahryzne do terénu a vy nevystřelíte kupředu.

Naopak pohodlí vám rám příliš mnoho neposkytne, od toho je tu odpružená vidlice v kombinaci s širokými plášti. Otázkou proto zůstává, co vás v rychlém a rozbitém terénu donutí zpomalit dříve. Sám vlastně přesně nevím, jestli je to nedostatek stability, o kterém se zmiňuji výše, nebo nadbytek tuhosti a jakási nepoddajnost rámu, která se z vás snaží za každou cenu vytřepat duši. Zatímco na celoodpruženém trailbiku byste v tu chvíli jeli absolutní džezíček, za řídítky tohohle kola máte pocit, jako by před vámi přešlapoval samotný Marilyn Manson a snažil se vám fistulí vyřvat díru do hlavy. Takový je karbonový Blizz, dokáže nabídnout maximum zábavy, vzrušení i adrenalinu, a to vše v rychlostech, kvůli kterým se ani nemusíte soukat do chráničů.

Nejlepší na tom všem je, že na stejném kole můžete bez problémů vyrazit na dlouhou vyjížďku terénem, případně si bez ambic objet kterýkoliv z tuzemských bikových maratonů. A pokud se přece jen rozhodnete zapojit do bojů o vítězství, není nic jednoduššího, než si pořídit pár lehkých devětadvacetipalcových zápletů a před závodem jednoduše přezout. Do rámu i vidlice se vše bez potíží vměstná, a pakliže zvolíte také odpovídající obutí, snadno tím získáte hned několik vteřin k dobru.

Sázka na jistotu i střelba mimo terč

Ačkoliv by se tomu tak mohlo zdát, ani Blizz není úplně bez chybičky. Veškeré výtky jdou přitom na vrub osazení, které místy nepracovalo zrovna tak, jak by mělo a jak bych si býval přál. V prvé řadě musím zmínit odpruženou vidlici SR Suntour Aion 35, která při použití vyššího tlaku nedokázala dostatečně utlumit odskok. Výsledkem byla otravně tupá rána pokaždé, kdy přední kolo byť jen na okamžik opustilo pevnou zemi. Upřímně řečeno netuším, zda šlo o vadu konkrétního kusu, nebo o vlastnost vidlic dané značky umocněnou mírně vyšším tlakem a spíše rychlejším nastavením odskoku. Bohužel, právě takové nastavení mi k charakteru rámu a vlastně i celého kola dokonale pasovalo.

Druhým problémem je sázka na základní model kotoučových brzd, kterému objektivně vzato zkrátka schází absolutní výkon. Abyste z brzd vyždímali maximum, páčku je nutné přitáhnout opravdu vší silou. Na krátkých vyjížďkách ještě nejde o nic zásadního, na dlouhých trasách už každé další zabrzdění doprovází čím dál intenzivnější bolest předloktí. Pokud to s ježděním myslíte opravdu vážně, nepochybujte o tom, že právě výměna brzd přijde na přetřes jako první.

Abych byl úplně spravedlivý, sluší se podotknout, že všechny ostatní komponenty fungovaly po celou dobu testu naprosto spolehlivě. Ať už se to týká dvanáctirychlostní sady SRAM NX Eagle, jednopřevodníkových klik a teleskopické sedlovky Race Face Aeffect, řídítek a představce Race Face Chester 35, nebo zapletených kol s širokými ráfky a plášti WTB.

Za jedna s drobným mínusem

Vynést závěrečné zhodnocení je v případě tohoto kola opravdu mimořádně složité. Jsem si totiž dobře vědom toho, že skutečnosti, nad kterými se já nadšeně rozplývám, mohou u jiných vyvolávat nepřekonatelný odpor a naopak. Blizz je zkrátka určený pro velmi úzké publikum a s tím se pojí nebezpečí, že ostatní jeho smysl nemusí tak úplně chápat a pochopit. Kdo mu však přece jen přijde na kloub, ten rozhodně zklamaný nebude, tím jsem si docela jistý. 

Foto: Štěpán Hájíček / Bikeandride.cz