Ghost Violent Road Rage 7.8 LC / Tohle není jen další gravel

Psalo se září minulého roku, byla vtíravá zima a jemně mrholilo. V zázemí novoměstské Vysočina Arény jsme se právě probírali novinkami německé značky Ghost, když v tom jsme narazili na něco, o čem jsme do té doby neměli ani ponětí. Expediční silnička, gravel bike, monster cross i čistokrevná cyklokroska vyrovnané u stěny, na rámech se vyjímal agresivním fontem vyvedený nápis Road Rage. Zřejmě nová řada v nabídce, mrkli jsme na sebe s kolegou Štěpánem, a měli jsme pravdu. Novinka tak horká, že jsme si ji ani nemohli vyzkoušet, ba co víc, novinka tak horká, že jsme si ji ani nesměli vyfotit. Blesk! 


Jak si dokonale zamotat hlavu

Střihem se přesouváme o dobrých osm měsíců později. Začíná duben, jaro se hlásí o slovo jen velmi neochotně, na trailech se rozpouští poslední zbytečky sněhu a bláta, toho je v lesích až skoro po náby. "Ghost Violent Road Rage? Ehm, tak určitě, rád vyzkouším," mumlám do telefonu a těším se až mi tenhle gravel přistane doma v garáži. Ze dna šuplíků tahám upnuté oblečení a po zbytek večera přemýšlím, jak hezky v suchu a pohodě utrhnu pár komů na oblíbených asfaltkách a šotolinkách v okolí. No, maloval jsem si to hezky, ale jak mnozí z vás jistě tuší, čekalo mě jedno velké překvapení.

Kšandy přes ramena, naladit nejnovější óčka, pestrobarevné ponožky vyšponovat do půli lýtek, ještě voskem přelíznout poctivě pěstovaný plnovous. Vyšlo to akorát, a když pošťácké ducato konečně troubí pod okny, právě zavazuji tkaničky svých fairtrade treter. "A sakra, tak to budu vypadat jako totální kretén," utrousím suše, když z navlhlé kartonové krabice lovím to, co jsem ještě před chvílí považoval za gravel. Nebudu vás déle napínat, Ghost Violent Road Rage zkrátka není žádný naondulovaný gravel bike, nýbrž ostře nabroušená cyklokroska, se kterou můžete z fleku vyrazit na závody. Do deště, do bláta, prostě kamkoliv jen ne na suchý asfalt a uhlazené cyklostezky.

Cyklokrosová klasika v pestrobarevném dresu

Karbonový rám ve svém nejvyšším provedení má veškeré předpoklady k tomu, aby se s nástrahami blátivého terénu bez potíží vypořádal. Spodní rámová trubka a oblast středového složení dokonce svou mohutností připomínají běžná horská kola. Štíhlá horní partie a výrazně zploštělé sedlové vzpěry naopak dávají vzpomenout na subtilní silniční speciály. Výsledkem je elegantní rám s mnoha zajímavými detaily, který, jakkoliv nenápadně na první pohled vyhlíží, dokáže pořádně rozproudit krev v žilách. To samé bychom mohli říct také o přední karbonové vidlici, která svými pozvolna se zužujícími proporcemi ke kolu přímo perfektně ladí.

Tvar a profil rámových trubek není samoúčelný. Mohutná spodní a středová trubka jsou spolu s řetězovými vzpěrami zárukou patřičné tuhosti při záběru, zploštělé sedlové vzpěry pak do hry vnášejí trochu toho pohodlí, to když svým průhybem aktivně zachycují drobné vibrace, nerovnosti a nárazy. Tuhosti napomáhá také tapered hlavová partie a samozřejmě pevná přední a zadní osa o rozměrech 12 x 100, respektive 12 x 142 milimetrů. Nezapomnělo se ani na vnitřní vedení hadic a bovdenů, a to včetně možnosti instalace teleskopické sedlovky. Širokým možnostem využití nahrává hned několik otvorů pro montáž blatníků, brašen či nosiče.

Když jsme u širokých možností využití, nabízí se otázka, jak je to vlastně s průchodností plášťů. U cyklokrosových kol se tradičně řeší každý milimetr prostoru, protože zkrátka a dobře nechcete, aby vám blátem zasekaná vidlice ubírala byť jen jediný watt výkonu. Ghost se tohoto úkolu chopil se vší vážností a postaral se o to, abyste problém s průchodností plášťů nikdy nemuseli řešit. Dvaatřicet milimetrů široké pláště působí v širokánské vidlici až trochu nepatřičně a prostorem se zbytečně nešetřilo ani v oblastní zadních vzpěr. Pokud vám cyklokrosové užovky nebudou stačit, rám jako nic pojme i pětačtyřicet milimetrů široké pláště, a dost možná i užší pláště bikové. Na startovní výstřel čekajícího blátošlapa tak můžete během několika minut přetvořit přesně dle svého vkusu a libosti.

O závodních ambicích tohoto kola svědčí také jeho osazení. V rámu a vidlici se otáčí zapletená kola Fulcrum Racing 700 CX obutá do dvaatřicet milimetrů širokých plášťů WTB Cross Wolf. Jistě, i my bychom na jejich místě rádi viděli trochu masitější pláště, ale znáte to, rozhodčí na cyklokrosových závodech, ten se zkrátka neptá. Cokoliv nad třiatřicet milimetrů celkové šíře musí ze startovní čáry pryč. Kdovíjaké pohodlí tedy od plášťů očekávat nelze, nabídnou však poměrně nízký valivý odpor a navzdory univerzálnímu vzorku také přesvědčivé jízdní výkony na blátě. Znáte tu povídačku o noži a máslu, nebo ne? Připočítejte tuhá zapletená kola a máte skvělý základ nejen na závodní tratě.

Změnu převodů má na starosti jedenáctková sada Shimano Ultegra doplněná o hydraulické kotoučové brzdy stejné řady. Rozporuplný design klik, efektní karbonové řadící a brzdové páčky, to vše jde v tomto případě stranou. Rozhodující je především rychlost a přesnost řazení, přičemž obě tyto disciplíny zvládá Ultegra na výbornou. Zcela dostatečný je také rozsah převodů, a to jak pro jízdu v terénu, tak případně i po silnici. Jednoznačnou pochvalu zaslouží rovněž dvoupístkové hydraulické brzdy vybavené stošedesátimilimetrovými kotouči vpředu i vzadu. Příjemné dávkování, vysoký výkon bez náznaků vibrací, moderní flat mount uchycení na vidlici i rámu, co víc bychom si mohli přát.

Drtivá většina zbylých komponentů pochází z nabídky samotného Ghostu. Hliníková řídítka s plochou horní částí doplňuje představec ze stejného materiálu, třetím do party je hliníková sedlovka s dvacetimilimetrovým offsetem. Klasickou sedlovou objímku nahrazuje objímka integrovaná s vyústěním pod horním rámovou trubkou, bohužel v těsné blízkosti trubky sedlové, což trochu znesnadňuje manipulaci při dotahování. Velmi příjemná je také omotávka, která je zejména v horní ploché části řídítek zárukou pohodlného a jistého úchop v drtivé většině jízdních situací. Sportovně tvarované sedlo poskytl italský Fizik, konkrétně jde o model Antares R7 s magnéziovými ližinami.

Sójové latté a písek mezi zuby

Jak jsem již zmínil úvodem, ještě dnes ráno jsem se domníval, že mě čeká svezení na pekelně rychlém gravel biku. Teď tu stojím před domem vystrojený jako klaun s cyklokroskou a totálně rozbouranými plány. Pečlivě vypiplaný fahrplan se zastávkami snad ve všech jihočeských kavárnách jsem teď mohl leda zmačkat a hodit do koše. Už toho bylo dost! Nenechám si ujít sójové latté macchiato jenom proto, že mám o trochu užší pláště s o něco výraznějším vzorkem. Těch pár kilometrů po rozbitých okreskách a nekonečných šotolinách bude na seznámení se s kolem úplně ideálních. Zbývá jen dořešit, jak se poskládat za řídítka.

Ačkoliv se svou výškou spadám do rozmezí, které je vyznačené přímo na rámu, do ideálu mám sakra daleko. Do sedla se údajně může vyhoupnout jezdec o dalších sedm centimetrů vyšší, přesto, podotýkám, že s relativně konfekční postavou, mám sedlovku vysunutou na maximu a za dva možná tři centimetry navíc bych se vůbec nezlobil. Délka, respektive nedélka sedlové trubky ostře kontrastuje s rozměry trubky horní. Natažený jsem tak akorát, ale mít jen o milimetr delší představec, ze zad by mi pravděpodobně vystřelila jedna z plotének až kamsi do kosmíru. Pokud tedy máte kratší nohy a delší trup či ruce, Ghost pro vás může být tím pravým.

První asfaltové kilometry ubíhají pod koly, kolem obsypaných kaváren si to frčím v tempu, za které by se nemusel stydět ani ostřílený silničář. Rám je při šlapání neskutečně pevný, ať do toho dupete ve stoje, nebo v sedě. Tuhost v tomto případě nevychází jen z masivní spodní rámové trubky či mírně prohnutých zadních řetězových vzpěr. Klíčová je oblast středového složení, která svou mohutností jasně naznačuje, jak se věci ve skutečnosti mají. Když zaberete opravdu pořádně, ucítíte, že by zadní kolo raději uskočilo o metr stranou, než aby rám projevil jakoukoliv slabost. Tohle mě opravdu baví, takže ne, zastávka na kafe nepřipadá v úvahu. Ani jedno rychlé espresso. Prostě ne!

Tuhost při šlapání a zároveň dostatek pohodlí při jízdě v sedle, marketingový příslib, který najdete v brožurách drtivé většiny současných značek. Obyčejně bývám k takovým prohlášením skeptický, ale při pohledu na tenké, výrazně zploštělé sedlové vzpěry zadní stavby ve mně začíná hlodat červíček pochybností. Prvních několik kilometrů za řídítky prozradí, že tentokrát nejde o plané marketingové žvásty. Štíhlé vzpěry při jízdě skutečně pracují, účinně pohlcují vibrace a větším překážkám výrazně obrušují hrany. Je to sice trochu klišé, ale ani já jsem se neubránil několikerému pohledu přes rameno, a ne, defekt tam vážně nebyl.

Pozor! pohov! aneb nástup střídá nástup

Na silnici jsem si musel zvykat na velmi komunikativní řízení dané poměrně strmým hlavovým úhlem. Potřeba neustále korigovat směr mě zpočátku trochu iritovala, postupem času jsem už ale téměř nic neregistroval a jízdu jsem si začal dokonale užívat. Možná mě tím kolo chtělo taktně naznačit, abych už odbočil z toho prokletého asfaltu a konečně zamířil někam do terénu. Samotnému mi to došlo až o pár minut později, když jsem, snad už posedmé za těch několik málo kilometrů, najížděl do zatáčky s cyklokrosovým přichycením se o zábradlí, dopravní značku či cokoliv jiného, co bylo zrovna po ruce. Snad to nebude nakažlivé, pomyslím si a spěšně mizím v lese.

Po dvou hodinách se můj dres už ani zdánlivě nepodobá tomu, který jsem si ráno před zrcadlem oblékal. Z vousů opadává bláto, v puse skřípe písek. Nevidět ten záblesk kdysi bílých zubů, netipovali byste, že jsem si tuhle vyjížďku kdovíjak užil. Sice na mě nezbyl ani kousek čistého oblečení, ale ano, užil. A vše, co jsem o kolu již napovídal, můžu nyní nadvakrát podtrhnout. Tuhost rámu a lehkost, s jakou kolo akceleruje, je v terénu prudce návyková a nutí nastupovat znovu a znovu snad za každou zatáčkou. Díky pružnosti sedlových vzpěr ovšem zůstáváte v relativním pohodlí, a to dokonce i tehdy, když se vám pod kola připlete nějaký ten kořen či kámen.

Z kdysi protivně upovídaného řízení se v terénu stává zbraň hromadného ničení. Do zatáček - ať už je jejich poloměr jakýkoliv - se Ghost vrhá beze strachu rovnou po hlavě. Ze své mrštnosti doluje maximum, a přestože na silniční vyjížďky byste raději geometrii o něco málo klidnější, v terénu si rozhodně stěžovat nebudete. K přesvědčivým jízdním výkonům napomáhají krom širokých řídítek také pláště, které si i přes svůj spíše univerzální vzorek nevedou špatně ani na blátě. A když už se vám situace přece jen vymkne z rukou, zachrání vás silné kotoučové brzdy, které nevadnou ani v delších technických sjezdech.

Tak na jedno a domů

Po cestě domů na chvíli zastavím před svou oblíbenou kavárnou a po chvilce rozmýšlení znovu šlápnu do pedálů. Ve špinavém dresu a s ještě špinavějším kolem po boku by mě dovnitř stejně nepustili, a tak si raději sednu na zahrádku nejbližší restaurace. I když to není zrovna trendy a v kurzu, místo sójového latté si poručím jednu dobře vychlazenou plzeň. A podobné je to i s kolem, na kterém jsem do zdejší osvěžovny přijel. I když ho můžete osadit širokými plášti a používat jako módní gravel bike, kdesi tam uvnitř bije srdce pravého cyklokrosového šampiona, které by bylo velká škoda nevyužít. 


Foto: Štěpán Hájíček / Bikeandride.cz